Hledat

Slatina

Slatina

přírodní léčivý zdroj třeboňských lázní

Plná verze

Tradice lázeňství v Třeboni se váže k roku 1883, kdy byl v blízkosti historického centra vybudován první lázeňský dům „Bertiny lázně“. Obyvatelé Třeboně uplatnili zkušenosti svých předků, kteří léčivých vlastností slatiny využívali již mnoho staletí. Vlastnosti slatiny získávané z třeboňských blat v blízkém okolí se velmi účinně projevují při léčbě nemocí pohybového aparátu. Tento druh má především organický původ v rostlinách typu ostřice, orobinec a rákos, z anorganických složek obsahuje železo a síru.

Vysušená rozmělněná slatina se mísí ve velkých kádích s vodou a je zahřívána na teplotu 38-39 °C. Tato směs je pak potrubím dodávána do speciálních van, kde odborný personál upravuje teplotu slatinných koupelí dle lékařských pokynů na 37-40 °C. Aby se tělo dostatečně prohřálo, trvá slatinná procedura 15 minut. Dále pak následuje sprcha a odpočinek v suchém ovinu. Hlavním účinkem slatinných koupelí je prohřívání organismu, hydratace kůže a zvýšení obranyschopnosti. U nemocných s pohybovými obtížemi způsobuje snížení svalového napětí, zmírňuje bolesti, zajišťuje lepší prokrvení tkání a rychlejší regeneraci.

Z lůna Třeboňské pánve se ročně vytěží kolem 2500 m3 peloidu, přičemž jen v nalezišti Stará borkovna jsou zásoby odhadovány na 800 let. Po vytěžení je slatina odvážena do skladovací haly, kde jsou uloženy zásoby na jeden měsíc. Před použitím se slatina míchá v obrovských mísicích nádobách na správnou hustotu a zahřívá na požadovanou teplotu. Poté se dopravuje potrubím přímo do van pro slatinnou koupel. Směs pro slatinné zábaly se připravuje ve dvou speciálních bubnech. Po namíchání směsi se přepravními nádobami výtahem dopraví do místnosti aplikace. Použitá slatinná koupel je silnými čerpadly odváděna do úložiště, které je vzdáleno tři kilometry od Lázní Aurora a použitá slatina se tak znovu vracejí do lůna přírody k další regeneraci.

Co je to slatina?

Slatina je jeden z druhů peloidů (původ názvu je převzat z řečtiny:  pelos=bahno). Jde o jemnozrnné látky, které vznikly přírodními biologickými a geologickými pochody a po úpravě se používají k léčebným účelům.

Peloidy dělíme na 2 skupiny: humolity (rašeliny, slatiny a slatinné zeminy), které jsou bohaté na organické látky a bahna, v nichž převládají minerální látky.

Humolity se liší navzájem druhem organických látek, ze kterých vznikly. Zatímco u rašelin je hlavním výchozím materiálem rašeliník, suchopýr a rašelinné houby, slatiny vznikly z rostlinných zbytků rákosu, orobince, ostřice apod. Rašeliny a slatiny si v dalším procesu rašelinění (slatinění) uchovávají vysoké procento organických látek (kolem 90 a více %), slatinné zeminy jich obsahují pouze 20-50%. Rašeliny i slatiny mohou obsahovat podle lokality další látky minerální povahy.

Bahna (častější na Slovensku) vznikla sedimentací zvětralých hornin v prameništích řek, jezer, lagun, rybníků. Organických látek je v nich malé množství, převažují minerály.

Peloidy se také liší fyzikálními vlastnostmi – humolity lze využít v podobě léčebných koupelí (pro svou schopnost udržet homogenní kašovitou konsistenci ve směsi s vyšším obsahem vody) a zábalů, bahna jen v zábalech.

V Třeboňské pánvi jsou nejbohatší naleziště rašeliny a slatiny u nás a těží se zde speciální slatina s obsahem minerálů pyritu a markazitu. Lázeňská tradice Třeboně sahá až do středověku, kdy byly ve městě lázně očistné s felčarem a lazebníkem v jedné osobě. Společenskými středisky se stávaly až v průběhu dalších staletí. Třeboň měla původně i svůj léčivý, sirnoželezitý, pramen. Novodobá tradice založená na využití slatiny jako léčivého přírodního zdroje má historii dlouhou více jak 130 let. Učitel Václav Hucek postavil a v roce 1883 otevřel u Zlaté stoky lázně. Jeho dcera, Berta Hucková, byla autorkou prvotního plánu na vybudování lázeňského zařízení v Třeboni. S léčivými účinky rašeliny se setkala v západních Čechách.  Třeboňská slatina se brzy ukázala jako ještě účinnější. Třeboň se specializuje na léčbu poruch pohybového aparátu, například bolestivé stavy páteře a kloubů, poúrazové a pooperační stavy, artrózy, revmatická onemocnění, Bechtěrevovu nemoc, bolestivé stavy měkkých tkání a další a v současné době poskytuje lázeňskou péči ve dvou zařízeních – v Bertiných lázních a v Lázních Aurora.

Před vlastním použitím pro koupele a zábaly je nutno slatinu upravit, tj. rozdrtit na částečky menší než 1 mm, poté naředit na vhodnou hustotu a zahřát na určitou teplotu. Výsledkem je již léčebná koupelová a nebo zábalová směs.

V koupeli s počáteční teplotou cca 39°C pacient leží 15 min, pak je osprchován a uložen k odpočinku do suchého ovinu. V zábalu je zabalen na lehátku do kašovité směsi o vyšší hustotě než má koupel, zábal se přikládá jen na určitá místa těla. Procedura trvá také 15 min s následným suchým ovinem.

Hlavním účinkem této metody je prohřátí celého organismu nebo jeho části, a to opakovaně většinou v obdenní frekvenci v sérii zhruba 6-9 procedur. Prohřátí se děje pomalým a přitom intenzivním způsobem, což zajišťuje právě kašovitý charakter procedury. Peloid má vysokou akumulační schopnost pro teplo (zhruba 8x vyšší než voda), takže během vlastní procedury minimálně vychládá. Následným suchým ovinem se dosahuje prodloužení tepelného účinku. Dodání tepla do organismu způsobuje hlavně zmenšení bolesti, zlepšení prokrvení tkání a uvolnění.