Hledat

Mgr. Miroslav Bobek

Mgr. Miroslav Bobek

Máme nového krále a dvě královny

Plná verze

Loni sedmá, letos čtvrtá nejlepší na světě. Takové jsou výsledky žebříčku prestižního cestovatelského serveru TripAdvisor.com, o jehož pořadí rozhodly miliony uživatelů z celého světa. Řeč je o pražské zoologické zahradě, jejíž ředitel Mgr. Miroslav Bobek strávil listopadové dny v Lázních Aurora a během svého pobytu poskytl Lázeňské Pohodě následující rozhovor.

Blíží se vánoční svátky. Jak vypadají Vánoce v zoologické zahradě?

Zoologická zahrada se vyznačuje tím, že funguje každý den, a to jak pro zvířata, tak pro návštěvníky. Je otevřena denně, včetně Štědrého dne a Silvestra. Na Vánoce dostávají zvířata dárky většinou v podobě svého oblíbeného jídla, například suchého pečiva, ovoce, zeleniny, piškotů a podobně. Pro návštěvníky je také připravena řada komentovaných krmení a děti dostávají drobné dárky.

Řada lidí se během vánočních svátků doslova přejídá a po Novém roce se snaží nabraná kila odstranit. Jak je tomu u zvířat?

Zvířata jedí dle svých potřeb. Chovatelé jim připravují krmení tak, aby dostala vše, co potřebují. Na Vánoce jim ještě přilepšujeme jejich oblíbeným jídlem. Často dostávám otázku, co o Vánocích zvířata dělají. Loni jsme proto, na základě sledování, vytvořili takovou zvířecí anketu. Výsledky byly velmi zajímavé. Během vánočních svátků, tedy na konci a přelomu roku, velmi často dochází k námluvám a páření. Obecně lze shrnout: Méně jídla a více sexu. K tomu bych však doplnil, že méně jídla a více sexu ve srovnání s běžnou lidskou populací.

Začátkem letošního kalendářního roku jste uvedl, že chcete udržet návštěvnost pražské zoo kolem 1,4 milionu. Podaří se?

Loni šlo o rekord, ale chtěli bychom držet návštěvnost kolem 1,3 až 1,4 milionu. Návštěvnost není veličina, která by neustále rostla, ale do zmiňovaného limitu se dostaneme.

Podepsalo se na návštěvnosti horké léto?

Už jaro nebylo příliš vlídné a ani příliš horké léto návštěvám nepřeje. Odhaduje se, že letošní velmi teplé počasí snížilo návštěvnost v různých zařízeních v hlavním městě o 15 až 20 procent. Osobně odhaduji, že budeme mít 1,3 milionu, což je vzhledem k okolnostem úspěch. 

Úspěchy v návštěvnosti jsou jedna věc, ale vy máte úspěchy i v nejrůznějších odchovech. Například gibon stříbrný…

Ano, odchov gibona stříbrného je velmi zajímavý a velmi výjimečný. Šlo o první porod těchto vzácných primátů v historii českých a slovenských zoologických zahrad. Jinak úspěšných odchovů letos máme mnoho. Já osobně mám velkou radost z hrabáče (hrabáč kapský), protože na něj se dlouho čekalo. Ale mezi letošní hvězdná mláďata bych určitě zařadil i mláďata tapírů čabrakových a tapírů jihoamerických nebo mládě lachtana (lachtan jihoafrický).

Když odhlédnu od odchovů, tak za velmi zásadní pokládám, že se nám letos podařilo získat čistokrevné lvy indické. Nejde jen o úspěch pražské zoo, ale celé České republiky. Získání těchto lvů předcházelo několik let vyjednávání na nejvyšších politických místech a je to poprvé po dvaceti letech, kdy se lvy tohoto poddruhu podařilo získat do Evropy. Naši lvi pocházejí ze zoo Sakkarbaug, která se nachází v blízkosti národního parku Gir v indickém Gudžarátu. To je jediné místo, kde lvi indičtí ještě žijí ve volné přírodě. A teď je máme konečně v Praze a v polovině prosince je plánujeme představit veřejnosti. Pokládám to za jeden z největších úspěchů letošního roku. Každý rok mého působení v pražské zoo je spojen s nějakým zvířetem. Letos to pro mě bude rok lva.

Máte oblíbená zvířata, kterým nadržujete?

Mezi má oblíbená zvířata patří hrabáči, ale teď je mou favoritkou také lvice Ginni, jedna ze tří dovezených lvů indických. Jinak žádnému zvířeti nenadržuji. Ale když jste se zeptal, tak chceme stavět nový pavilon goril, abychom je mohli přestěhovat z dolní části zoo, která může být ohrožena další povodní. Takže to můžete brát jako určité nadržování gorilám, ale v tomto případě nezbytné.

Je pražská zoo ekonomicky soběstačná?

Podle metodiky Unie českých a slovenských zoologických zahrad jsme soběstační asi ze 75 %. Zbývající čtvrtina jsou dotace, výhradně z magistrátu. 

Vyděláváte si třeba i prodejem zvířat?

Ne. To je v rozporu s etikou zoologických zahrad, které jsou sdružené v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Samozřejmě občas můžeme nějaké zvíře prodat, ale to je okrajové a na rozpočet to absolutně nemá vliv. Naše příjmy jsou primárně ze vstupného, z pronájmu restaurací, prodeje suvenýrů, parkování a z různých druhů sponzoringu.

Kolik je dnes v České republice zoologických zahrad?

V České republice je označení zoo trochu zprofanované, protože jako zoo se dnes může označit prakticky kdekdo. Nevím, kolik je vydáno licencí, ale v České republice, podle stávajícího zákona, může být zoo klidně v přízemí paneláku. Naše tradiční zoologické zahrady, které jsou v asociaci evropských či světových zoologických zahrad, drží určité standardy. Dokáží dlouhodobě fungovat, mají dobré jméno i prestiž.

Co vy budete dělat o Vánocích? Budete v zoo?

Na Štědrý den budu s rodinou. My jsme chodili do zoo pravidelně, ale letos budeme u maminky, která bydlí mimo Prahu. Ale na svátky se určitě do zoo přijedu podívat.

Máte jako ředitel čas jen tak se v zoo procházet a pozorovat zvířata?

Po areálu zoo samozřejmě chodím. Ne proto, abych pozoroval zvířata, ale hlavně proto, abych viděl, jak věci fungují, či nefungují. Když to jen trochu jde, snažím se být osobně přítomen u důležitých věcí, jako bylo například narození gorilího mláděte nebo transport koní Převalského do Mongolska.

Na co se mohou těšit návštěvníci zoo Praha během příštího roku?

Především se mohou těšit na zmiňované lvy, což jsou pro nás opravdu zásadní zvířata. Také příští rok očekáváme narození dvou slůňat. Šlo by o první opravdu stoprocentní pražská slůňata, což by byl další významný mezník ve více jak osmdesátileté historii pražské zoo. A samozřejmě bude řada dalších zajímavých odchovů. 

Začátkem sezóny zprovozníme výrobnu papíru ze skutečného sloního trusu, kde si návštěvníci budou moci vyzkoušet sloní papír sami vyrobit. Také začne zmiňovaná výstavba nového pavilonu goril a Rákosova pavilonu pro exotické ptáky. Navíc uvidíme, zda se nám příští rok podaří získat ze Srí Lanky nové slony, které máme slíbené. A už letos, od poloviny listopadu, máme v prodeji nový bylinný likér Sloní moč. Je připraven dle originální receptury, vytvořené jen pro pražskou zoo.

Jak vlastně získáváte zvířata? Obchoduje se s nimi mezi zoologickými zahradami, nebo se kupují jako na aukci? Kdo obchod schvaluje?

Získat nějaké zvíře je velmi složité a nastává mnoho, mnoho situací. Obecně mezi zoologickými zahradami je to tak, že se zvířata poskytují na základě doporučení koordinátora chovu daného druhu. Pak dochází k různým výměnám. Ale nepředstavujte si to tak, že vyměníte zvíře za zvíře. Od nás například odejde gorila do Španělska, aby se zapojila do tamní skupiny, posílila chov a mohla odchovávat mláďata, a k nám časem z Anglie přijde třeba medvěd. Pak jsou situace, kdy zvířata kupujete, nebo jsou státními dary. To už je diplomacie, která zasahuje do nejvyšších pater politiky. Do této kategorie patří například zmínění sloni ze Srí Lanky nebo lvi z Indie. Sloni jsou vlastně darem srílanského lidu pražské zoo. Na oplátku zase my poskytneme Srí Lance nějaká zvířata od nás.

text: Roman Růžička

O králi a královnách

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha

Tři roky trvala jednání a přípravy. Ve středu dopoledne, shodou okolností na Den české státnosti (28. října), jsem z Gudžarátu konečně dostal zprávu, že je definitivně potvrzen čas odletu trojice lvů indických ze Zoo Sakkarbaug do Prahy. Oddechl jsem si – a současně se modlil, aby i jejich samotná přeprava proběhla bez komplikací. Byli jsme na dosah od cíle.

V pátek po poledni přistálo letadlo Emirates na Ruzyni a vpodvečer se již všichni tři lvi začali zabydlovat ve svém novém domově, v Pavilonu velkých kočkovitých šelem Zoo Praha. Všechno proběhlo velmi dobře, dokonce přímo skvěle. Samice Suchi [suči], po ní Ginni [gyny] a nakonec samec Jamvan [džamvan] opustili přepravní boxy a navzdory předchozí třicetihodinové cestě na všechny přítomné zapůsobili nesmírně silným dojmem. Jsou to skutečně úchvatní tvorové! Naše zoo dostala nového krále se dvěma královnami.

Příchod tří lvů indických (někdy také označovaných jako lvi perští nebo asijští) je událost, která přesahuje pražské i české měřítko. Po více než dvaceti letech jde o první lvy tohoto poddruhu bez příměsi cizí krve, kteří byli z Indie poskytnuti do Evropy. Příchod Jamvana, Ginni a Suchi bude znamenat významné oživení skomírajícího evropského chovu lvů indických i otevření cesty k dovozu dalších jedinců do jiných zoologických zahrad. A mít životaschopnou záložní populaci v lidské péči je důležité z toho důvodu, že ve volné přírodě žijí lvi indičtí už jenom na jediném místě: na jihu Gudžarátu, v Girském lese a jeho okolí.

Když jsem si 28. října mohl na chvíli oddechnout, uvědomil jsem si ještě jeden důležitý aspekt: že předkové Jamvana, Ginni a Suchi byli nejspíš předobrazem pro lva v našem státním znaku. Cesty heraldického lva do Čech i skutečných lvů na dvory našich panovníků už zakryla opona času; nějaké informace o nich ale přece jen máme a – ačkoli by si toto téma zasloužilo samostatný výzkum – zdá se, že do sebe docela dobře zapadají.

Podle všeobecně uznávaného názoru se u nás lev jako heraldické znamení poprvé objevil na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha roku 1213 (jiná ztvárnění lvů jsou ovšem známa již z dřívějších dob). Později, konkrétně roku 1247, jej jako své erbovní znamení přijal Přemysl Otakar II. a roku 1253 jej začal používat jako erb českého krále. Právě tímto aktem začíná historie našeho státního znaku s dvouocasým lvem.

Snad ještě za života Přemysla Otakara II. byli na Pražském hradě chováni také skuteční, živí lvi. Nedá se vyloučit, že lvy měl již některý z našich předchozích panovníků, ale první písemný doklad o jejich přítomnosti u nás se váže k roku 1280. Dva roky po smrti krále železného a zlatého upomínali Benátčané krále Václava II. o platbu za lvy, které od nich objednala a opomněla zaplatit královna Kunhuta. Lvi se tak prokazatelně nacházeli na českém královském dvoře v epoše, kdy Přemyslovci zaváděli nový erb. Byli ztělesněním tohoto erbu a snad i určitou inspirací při jeho pozdějším ztvárňování.

Dnes žijí lvi indičtí pouze v Gudžarátu, ale vždycky tomu tak nebylo. Ve starověku se běžně vyskytovali v Řecku a ve středověku i po velkou část novověku v dnešním Turecku a na Blízkém východě. Přitom právě ve východním Středomoří se rozkládalo obchodní impérium Benátčanů. Zdá se proto pravděpodobné, že je pro Přemyslovce zakoupili právě tam. Šlo by tedy o lvy indické. Tuto úvahu podporuje také skutečnost, že lvi byli Evropanům dobře známi díky křížovým výpravám a vůbec hojným kontaktům s Blízkým východem. Koneckonců, i Bruncvíkův údajný předobraz, saský a bavorský vévoda Jindřich Lev, absolvoval cestu do Svaté země.

Ale i kdyby snad Benátčané pořídili lvy na přemyslovský dvůr odněkud ze severní Afriky, mnoho by to nezměnilo. Podle současného mínění byli i tamní lvi berberští – v přírodě vyhubení roku 1922 – zcela identičtí se lvy žijícími v Asii, tudíž se lvy indickými. A tak jsem přesvědčen, že při pohledu na Jamvana se díváme na samce stejného poddruhu lva, jaký byl držen na dvoře Přemyslovců a který z českého královského erbu přešel až do našeho současného státního znaku.

A právě když Jamvan, Ginni a Suchi v pátek večer vystoupili z přepravních boxů, uvědomil jsem si, že v nás i po staletích vyvolávají téměř stejné emoce jako před staletími v našich předcích. Že musíme pociťovat obdiv k jejich kráse, vznešenosti a síle. Za pár týdnů, až našemu novému králi a dvěma královnám skončí karanténa, se o tom budete moci také přesvědčit.