Hledat

Ing. Miroslav Lidinský

Ing. Miroslav Lidinský

Golf je optimální sport pro každého

Plná verze

  • válečný veterán a prezident CZDGA

Již třetím rokem je za lázeňským parkem u Lázní Aurora otevřeno veřejné golfové cvičiště, kam denně chodí řada začínajících i pokročilých golfistů trénovat, nebo si jen tak zahrát pro radost. Rovněž se zde konalo několik miniturnajů, ale ještě nikdy se zde neodehrávala tak obrovská akce, která je připravena na 25. a 26. června – Golfové dny otevřených dveří. Záštitu převzala 1. náměstkyně hejtmana Jihočeského kraje Ivana Stráská, starostka Třeboně Terezie Jenisová a profesionální hráči golfu Ondřej Leiser a Marek Nový. Za vším ale stojí Miroslav Lidinský. Bývalý voják z povolání, který kvůli zranění v Afghánistánu přišel o nohu, dnes prezident České golfové asociace hendikepovaných (CZDGA), ale také mistr Evropy v golfové hře.

Miroslav Lidinský je členem Golfového klubu Hluboká nad Vltavou a stal se prvním českým hendikepovaným sportovcem, který se zapsal do historie evropského golfu. K titulu mistra Evropy v roce 2010 mu pomohlo 2. místo v Disabled Open v Nizozemsku, 2. místo v European Championschip v Rakousku a vítězství na Italian Disabled Championship. S Mirkem Lidinským jsem se potkal v kanceláři Františka Hese, mimochodem také českého reprezentanta a vynikajícího hráče golfu hendikepovaných, právě při projednávání organizačních opatření k připravovaným Golfovým dnům v Třeboni.

Kdy jste se dostal ke golfu? Hrál jste tuto hru už jako voják? Proč zrovna golf?

Ještě před úrazem, někdy v roce 2007, jsem vůbec netušil, že bych mohl někdy golf hrát. Byl jsem zaměřen na úplně jiné druhy sportů, ať již míčové hry či extrémní sporty jako skákání a potápění. Po úraze jsem hledal alternativu, ale bez nohy příliš mnoho možností není. Z aktivních sportů, které jsem dříve dělal, zbylo plavání. Začal jsem tápat kolem sebe a zjistil, že hendikepovaní hrají golf a mají evropskou Tour, a dokonce bez omezení tělesného hendikepu, tak jsem do toho naskočil. Na podzim 2008 jsem si udělal zelenou kartu a v roce 2009 jsem začal hrát s HCP 54. Za rok jsem spadl na 32, nyní mám HCP 11, ale dál už to tak jednoduše nepůjde. Především děláme hodně organizační práce a málo trénujeme, ale jsem si vědom, že právě nyní musíme CZDGA nakopnout, rozjet. Až budeme mít základnu 300 lidí, tak se zase budu více věnovat tréninku a HCP se pokusím ještě více stlačit, ale pokud je spousta práce, organizování a připravování, tak trénink je stále na druhé koleji. 

Máte svého trenéra, nebo jste začal sám od sebe a jste samouk?

Když jsem po úraze rehabilitoval ve Slapech a učil se znovu chodit, tak vzadu ve sportovním areálu jsem objevil plácek se čtyřmi jamkami. Hned jsem si pořídil putter a začal patovat. Pak jsem začal jezdit do Zbraslavi na nádvoříčko s osmi jamkami. Jednak se tam nechají půjčit hole a koupit míčky, jednak jsem se potají díval, jak ostatní trénují. Stál jsem o tři podložky dál a koukal a poslouchal. Jinak první rady jsem dostal od pana Ťupy na Hluboké. To jsem ještě chodil o berlích a neměl uřízlou nohu, byla jen rozbitá. Amputace vlastně přišla až v roce 2009. Takže jsem naskočil do golfu, pak přišla amputace a pak jsem se znovu učil chodit a hrát, tentokrát s protézou. Později si nás přebral hlavní trenér české reprezentace Petr Němec. 

Jste prezidentem České golfové asociace hendikepovaných (CZDGA). Co to obnáší?

Koncem roku 2009 vznikla asociace CZDGA, kterou založil pan Svrček, majitel firmy Otto Bock ČR, jež se zabývá mimo jiné distribucí nejrůznějších invalidních vozíků. Následující rok jsme vyjeli na první turnaj a začali kontaktovat lidi po celé republice. Kromě jiného jsme si vymysleli projekt Golf bez bariér, jehož cílem je umožnit hendikepovaným vyzkoušet golfovou hru a následně začít golf hrát. Hlavní myšlenkou však je, aby se hendikepovaní zapojili do sportovního i běžného života v prostředí, které jim je blízké. Zároveň se snažíme o změnu pohledu veřejnosti na postižené spoluobčany.

Rovněž jednáme s profesionálními hráči golfu, kteří nám velmi pomohli a pomáhají. Nyní máme přes 50 aktivních členů a stává se z nás velmi silné sportovní odvětví pro hendikepované v České republice.

Chceme do golfu zapojit spoustu lidí, kteří sedí doma a tápou. Ať jsou zdraví či tělesně postižení. Právě golf se jeví jako optimální příležitost, protože jej mohou hrát lidi s veškerými zdravotními postižením, což jsou veskrze amputace, ochrnutí, paraplegie. Dnes dokonce už existují golfové vozíky, kde se nechá zafixovat a vestoje, plným švihem se odehraje míček na 150 metrů. 

Jaká je spolupráce mezi vámi a zdravými profíky?

Berou nás jako plnohodnotné golfisty, zúčastňují se našich akcí. V loňském roce došlo k historicky prvnímu společnému vystoupení profesionálů a hendigolfistů v ČR na turnaji ProAm D+D Real Czech Czech Challenge Open 2013, který se odehrál v Golf Spa Kunětická Hora. V dějinách českého golfu se jednalo o společnou premiéru zdravých a tělesně hendikepovaných golfistů před takto významnou událostí, jakou tento turnaj série European Challenge Tour bezesporu je. Navíc do turnajových flightů byl nasazen Michal Hošna společně s Ondřejem Lieserem a František Hes s Lukášem Tintěrou. Já hrál po boku Nicola Ravana z Itálie, který se shodou okolností stal ve čtvrtém kole jednou z nejskloňovanějších osob za zahrání Hole in One.

Další příklad – nejlepší česká golfistka Klárka Spilková je podruhé kmotrou našeho turnaje, který pořádáme na Darovanském dvoře, a odehraje s námi pár jamek.

Prostě daří se nám setkávat se se zdravými, profesionálním golfisty, i přes jejich nabitý kalendář. Musím říct, že setkání jsou vstřícná, mají srdečný přístup, povídáme si, fotíme se a oni nám při hře radí. Dalším důkazem této spolupráce jsou i zdejší Golfové dny otevřených dveří, kdy přijedou české golfové hvězdy Ondřej Leiser a Marek Nový.

Velmi si této podpory vážíme a myslím si, že ne všude je takováto spolupráce mezi hendikepovanými a profesionálními sportovci. 

Čím to je?

Golf přirozeným způsobem překračuje hranice. Například v atletice, ve fotbale je hendikep víc vidět, když nemáte nohu… U golfu to ani nepoznáte. Golf je snad jediným sportem, kde se mohou potkat zdraví a hendikepovaní a rovnocenně si spolu zahrát. Možná ještě lukostřelba. Třeba když bude Tomáš Berdych hrát tenis s nejlepším vozíčkářem, tak si nezahrají rovnocennou partii. Při golfu ano. Vždycky hrajete proti hřišti. Není rozdíl v hendikepu, ale pouze v herní úrovni. Prostě v golfu máte k sobě blíže než v ostatních sportech. Navíc golfová hra je v současné době třetím nejmasovějším sportem v České republice – zahrnuje 70 000 členských golfistů.

Ale především, když je člověk postižený a objeví cokoli, třeba právě golf, který jej naplňuje, tak to splnilo svůj účel. Nejde ani tak o výsledky a výkony, ale o ten pocit, o naplnění, o radost z povedeného úderu, ze sportu, ze hry, radost ze života, a že jste v krásném prostředí přírody.

Určitě je rozdíl mezi hrou zdravého a hendikepovaného golfisty.

Rozdíl je samozřejmě v technice hry, každý si musí najít svůj vlastní styl, a to jak zdravý golfista, tak hendikepovaný. Ale cíl mají společný – udělat co nejméně chyb a na co nejméně úderů zahrát míček do jamky.

Říkal jste, že golf lze hrát s jakýmkoli postižením. Tedy i nevidomý?

Ano, a dokonce velmi dobře. Jednou v Itálii jsem s takovým hráčem byl ve flightu. Před úrazem byl profesionál, nyní má u sebe asistenta, který mu čte terén, říká vzdálenosti, zakládá hůl. Stejně tak mu popisoval grýn a pak zakloktal tyčí v jamce, takže hráč podle sluchu přesně věděl, kde jamka je. Drajvoval kolem 200 metrů a většinou na fervej.

Lákáte na golf, který sám hrajete, ale stále se říká, že jde o drahý sport, takže ne každý se mu může věnovat.

Nedávno jsem to počítal. Když si půjdu zahrát tenis na dvě hodiny týdně a hodina mě bude stát 200 korun, dostanu se na částku 20 800 korun ročně za 104 hodiny. To je podstatně víc, než kolik zaplatím za členství v klubu, a mohu být na hřišti jak dlouho chci. 

Co vám osobně dává golfová hra?

Jednak sportovní vyžití, návrat mezi zdravé sportovce, ale také šanci úžasně trávit společně čas se svojí přítelkyní Luckou, která je rovněž tělesně postižená, ale také hraje golf. Těžko se to popisuje, ale ve finále, když se vracím ze hřiště s vědomím, že jsem zahrál dvě rány pod svůj průměr, je to úžasný pocit uspokojení.

Proč bych měl začít s golfovou hrou?

Je to fenomenální hra. V žádném jiném sportu nemá začátečník prožitek vrcholného výkonu. Pakliže nemáte fyzické předpoklady, nezaběhnete stovku pod 12 vteřin, nesjedete lyžařskou sjezdovku v Kitzbühelu pod tři minuty a ještě ve zdraví, nehodíte oštěpem 80 metrů. Ale při golfu můžete napoprvé sedmičkou napálit 120 metů a proměnit pětimetrový putt. Může se stát přesně to, co vidíte u profíků na PGA v televizi. Golf je jedna z mála věcí, kterou i když neumíte, tak si ji užijete.

Ostatně, přijďte se 25. a 26. června podívat na cvičné hřiště a golf si jen tak vyzkoušet.

Text: Roman Růžička