Byl jste zastáncem zachování Československa, ale nebránil jste se volnějšímu česko-slovenskému svazku. Při tehdejších jednáních jste použil slovo dvojdomek.

Jako právník jsem byl nešťastný z toho, jak se politici nemohou dohodnout na významu pojmů v těch debatách. Slovo federace mělo různé významy. Zdálo se, že se nedohodneme, protože se neshodneme v pojmech. Tak jsem řekl – nechme pojmy stranou, představme si dvojdomek – chceme vůbec žít spolu? Tak hledejme, jak to bude vypadat a fungovat. Byla v tom obsažena jistá míra větší volnosti. Slováci ji evidentně potřebovali. Měl jsem za to, že se to dá zvládnout v rámci jednoho celku. Do smrti se nesmířím s tím, že jsme ten proces hledání a nenalezení odbyli za necelý rok a půl. Podívejte se na Belgičany, Kanaďany – obě tyto země se rozpadají už padesát, osmdesát let a vždycky to zas dají dohromady. Stojí jim to za to. Nám to nestálo za to? Vždyť ten stát vznikl za takových obětí! Kdybychom pět let hledali řešení a nenašli… S tím se nikdy nesmířím.

A v lehčím tónu – s kým byste chtěli mít opravdový dvojdomek vy?

Takové otázky typu – jakou knihu byste si vzal na opuštěný ostrov a tak – na to já nerad odpovídám. Ale tak třeba bych potřeboval nějakou dobu pobývat s Ferdinandem Peroutkou, znalcem první republiky.

Absolvujete právě léčebný pobyt v Bertiných lázních. Téma lázeňství je vám rovněž politicky hodně blízké. I jako bývalému senátorovi.

Ano, zorganizoval jsem veřejné slyšení o lázeňství v Senátu. Přijela spousta lidí, ale vesměs to byli provozovatelé lázní. Novináři projevili zájem velmi střídmý. Já věděl, že to bude malér, ale bohužel, našinci jsou, pokud jde o předvídavost do budoucna, poněkud dětinští. Dokud jim to nespadne na hlavu, tak si neuvědomí, že se děje něco špatného. Když se pak podmínky v lázeňství opravdu změnily, tak toho byly plné noviny, ale to se mělo dělat předtím. Moje maminka je z Luhačovic a Luhačovice jsem si prožil. Vím, že lázeňství nejsou jen vany. Je to stále vzácnější rytmus času, ta POHODA. Pro mě jako vrcholného politika to bylo úžasné – někdo vám říká: Tady počkejte, teď ještě ne... A já, tak rád jako ovečka… Můžete prostě vypnout. A to je to, co léčí. Sebesofistikovanější wellness to nemůže nahradit.

Vašimi zájmy jsou údajně rybaření a fotografování. Třeboňsko může v obojím nabídnout senzační úlovky.

Obě ty záliby mají společné to, že vyžadují mnoho nerušeného času. To jsou všechny činnosti, které byly kusem mého já, a od listopadu 1989 jsem se o ně sám okradl. Možná že se mi to ještě podaří. Vyžaduje to čas, soustředění, ticho, samotu. Přesně kontradikce k politice. No, a potom rada – jdi hochu do politiky… 

Jste právník, politolog, historik, politik, filozof, byl jste zahradní dělník, knihovník, noční hlídač…

To, že jsem byl zahradníkem na Petříně, pokládám za privilegium. Petřín je totiž botanicky les. Bydlel jsem na Malé Straně a ráno jsem odešel do lesa do práce. To bylo skvělé. Vzpomínám na to rád.

Čím byste být určitě nemohl? 

Nemám vůbec vlohy pro věci, které souvisejí s obchodem ve smyslu podnikání. Respektuji to, obdivuji se těm, kdo mají ten smysl. Když to někdo dělá poctivě, je to skvělé. Já pro to smysl nemám. Kdybych pracoval pod nějakým geniálním šéfem, to možná jo, ale sám bych si to netroufl.

Text: Roman Růžička